Lahve
Lahve
Slunce už dávno svítí,
je čas vyčistit si zuby,
jenže mám pořád hlavu na polštáři.
Proberu se vlastně někdy?
Stojím před špinavým zrcadlem,
pozoruju zdevastovanou tvář.
Měla bych přestat s pitím,
obnovit vyšedlou svatozář.
Hlava mi padá i u snídaně,
housky se mění na polštáře,
ubrus na tenkou peřinu.
To už je půl dvanácté?
Chůze nepomáhá,
beru si prášky na bolest hlavy,
zapíjím je...
Tentokrát už fakt naposledy.
Vyhazuju prázdné flašky,
jejich dno odráží další dno,
jsou to mé jediné lásky,
miluju je, i když se mi z nich dělá mdlo.
Hodiny ukázaly poledne,
zabila jsem půl dne, zase.
Nacházím se na židli života příliš vratké,
ovšem podlehnou závislosti je tak sladké.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
poezie okna dokořán..pravá autentiká lyrika větrání kocoviny....kdysi zaznělo ve staré čínské poezii opěvující pití vína: "ať žije krása kocoviny"
a hle-je to zu znovu v plné šíři ST* :-D*
07.07.2019 14:51:21 | Frr
Tak to je pro mne parádní!! Civilní a se syrově vyznělou poetikou. Pěkná práce.
07.07.2019 14:45:00 | šerý
Slunce už dávno praží - bych dal radši s vazbou na "polštáři". Ale začátek je už dobrý, žádná fráze rovnou do děje. Tak je to správné. Fráze přišla až na ř.č.8. ale zato pořádná. Naopak "housky se mění na polštáře" je bezvadné. Básnička svým konkrétním zaměřením je myslím už na obstojné úrovni, chvílemi dokonce drhne téměř autenticky jak právě v kocovině bývá. (To je také možná cesta psaní: nesnažit se básnit o závislákovi, ale promluvit přímo jako závislák. Úplně naplno. Většinou je to pro autora snazší a když to vyjde, bývá to pecka.)
07.07.2019 08:43:12 | Karel Koryntka