Přes vrchol
Přes vrchol
Anotace: věnováno přestupu nejvyšší hory Polska 06.07.2019
Máš oči mé i srdce
vnořené v azur štítů
v tyrkys ples
ty v dlaně jsi mi
vtiskla tvář
sílu svou
mohutnost
Po větru spřízněnost
té chvíle
nechala jsi nést
oplátkou vzala jsi
jen kapičku mé krve
z rozedřených dlaní
Bych v usebrání
dolů odnést mohla
víru v člověčenství
v Boha co nás chrání
co hudbou Hory zní
když pít jsi dala
z čistoty svých vod
V řetězech nebyla
tvá spoutanost
jen pevný bod
nevěru rozbít směla jsi
jak z písku hráz
z úpatí přes vrchol
dál nechalas jít
tíž než snáz
Pro sílu dojít
Bohu být zas blíž
teď Horo slyš
mou úctu máš
můj dík ...
Komentáře (10)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
hoře se vždy rád v úctě pokloním neboť když vystoupám na vrchol její s touhou ke hvězdám ona dobře ví a cítí z mých dlaní že je stejně tak jako ty hvězdy smísená s mou krví...
25.07.2019 14:57:19 | enigman
Hory nás učí pokoře a uvědomění, že jsme jen malou součástí toho všeho :-)
08.07.2019 12:58:46 | vlnka
Takové putování člověka vždycky vnitřně jaksi detoxikuje, myšlenky se uspořádají, hodnoty přeskupí. Zvlášť Hora to umí a tím spíš je vhodné mluvit s ní uctivě, já bych neriskoval říkat "azur štítů" když je hora šedivá a černá. Začátek je v 3.osobě a později najednou "já". Slova "oplátkou" nebo "bych" nebo i to "pro sílu..." jsou trochu mimo souvislost. Pokus se tato místa nahlédnout po sobě při čtení kritičtěji. Ta apriori básnická slova, ona se sice hezky tváří, ale žádnou práci za básníka neudělají.
Vzlet je ovšem v tomto případě na místě a některé metafory i závěrečné zvolání, i název zní krásně: vzala si kapičku mé krve z rozedřených dlaní, dolů odnést mohla si, nevěru rozbít směla jsi, teď Horo slyš...
08.07.2019 07:53:17 | Karel Koryntka
Ty osoby beru a přepracovala jsem je, dál už je to jen mé vnitřní vnímání za kterým si bezezbytku stojím...u mě obvykle čím méně slov tím líp... zde to ovšem nešlo
08.07.2019 13:25:39 | Malá mořská víla