Když nás nikdo nevidí

Piju whisky z tvé tajné skrýše,

plné drahého alkoholu,

nohy se po pár tulipánových skleničkách lámou,

snad za to může gravitace,

mířím dolů,

k zemi. 

 

Opilá jak žok se chlámu,

na koberci se válí střepy,

jenže žádná krev,

jen pomalu dopadající prach,

přestanu dýchat,

snažím se sledovat části mé staré kůže na podlaze.

 

Nevidím je, 

zřetelné jsou pouze naproti světlu,

drobné tečky ve vzduchu.

Asi jsem už moc stará,

na vychutnání bílých myší

a růžového slona.

 

Je čas vrátit flašku na její místo,

zamést a otevřít okno,

utáhnout drdol.

V rádiu zní něco, co mě baví,

just for one day, no co,

když už nic, alespoň je tu Bowie.