Na bílém poli
Na bílém poli
Podávám ti traumacel
na poraněné lidské srdce.
Ten zahojí jen na povrchu -
jsou však šrámy,
co krvácí v hloubce.
Konec lásek, konec všeho,
konec doteků s ,,upřímnou,, něhou.
Tvá ústa mě už nepodvedou.
Jen na bílém poli vítr skučí.
Jsou to chvíle, co poučí.
Do budoucna, nikdy zpátky
a není důvod plést oprátky
... na to je život příliš krátký
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Tak se Ti Básníku, dívám do zdejšího profilu. Taky fotenku moře "jak bílé pole" tam máš. To je skvělé mít nadhled! Dívat se na MOŘE MOŽNOSTÍ a naplnit ten verš: "Do budoucna, nikdy zpátky/a není důvod plést oprátky." Vážit si a ukládat si krásy které byly darem. To ano! Ale každý má svůj limit a práh, bez něho chladný průvan a zebe. Prima verše*
23.07.2019 13:51:01 | šerý
Děkuji za zamyšlení nad mými řádky, to mě těší. Na to co za to nestojí je lepší nemyslet, ale na pletení to není nikdy..... Jinak jsem na literu již nějakých let, tak jsem ani nevěděl co že to tam vlastně mám a je to příznačně... výhled na bílé útesy doverské z Calais :))
23.07.2019 14:36:07 | Petr Z