kéž bych dnes zkameněl
v Tvý rozkvetlý zahradě
zakletej časem Milosti
usedal by na mě
sluneční prach
a Ty bys
svou měkkou konejšivou řečí
obemkla
mou rozpálenou lebku
voňavým česnem
svejch starostlivejch včel..
Ještě by tě počůral Aleš, buď raději živ mistře ...
25.07.2019 21:21:55 | Blázen
Někdy se člověk cítí tak dobře. S někým, ale třeba i sám a to jsou ty chvíle štěstí :-)
25.07.2019 13:30:06 | vlnka
taky se mi občas poštěstí že mi někdo ten můj šutrák na krku pohladí a pomaže medem...
25.07.2019 12:27:25 | enigman
Umím si představit na Moravských ostrovech Tvé výsostné Moa. K vlídnosti čelem, na plecích tíhu vděku. Šťastní skřivánci našly nebe / a člověk k člověku zahradou slov.
25.07.2019 01:29:55 | šerý
Kéž věvětšina zahrad slov nepostrádá krásnookých tajemných sov..
*s úctou Frr-akoletoun těžkotonážní pup j* :-D*
25.07.2019 12:27:50 | Frr
To je hezká představa Frráčku,
ale neslyšet od lidí, jako jsi ty
ani slova, nevnímat tolik říkající
mlčení s pohledem do daleka,
nebylo by to ono...
Bylo mi potěšením a ctí, mít Vás tu.
:)
Takže, kamenění necháme třeba Petrovým kamenům...:)
24.07.2019 22:14:51 | Dreamy