Svědomí
Svědomí
takovou dobu na to čekáš.
Ten okamžik nelze minout.
Rovnice, která vychází,
když na chladnou zem si leháš,
takový je život.
Do hlubin se potápíš,
přesto ti ruku nepodám,
místo toho sepisuji obžalobu.
Nevím, zda tušíš, kdo jsem,
přesto já tvou tvář dobře znám
a sleduji tě celou dobu.
Můžeš odhodit masku,
přiznat, co tě souží,
byl jsem u všeho.
Přiznej si pro lásku
i tu Boží,
že je hotovo.
Pamatuji si všechno,
nejde zapomenout
to první setkání.
Teď už je to jedno
a nejde s tím hnout,
přišel čas pokání.
Zkoušíš mě umlčet,
jenže mě neoklameš,
když tvrdíš, že to nebolí.
Těch lží bylo bezpočet
a teď před posledním soudem staneš,
protože já jsem tvé svědomí.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Obsahově chybí zacílení a víc děje, příběhu. Slova se snaží být naléhavá jsou ale málo konkrétní, my (čtenáři) nevíme co je "to první setkání" a s "čím nejde hnout" atd. tak se ta káravost a vemlouvavost trochu protáčí na suchu.
mě/mně jsou správně.
27.07.2019 09:14:58 | Karel Koryntka
Díky za reakci. Ale spíš ani tak nejde o příběh, vlastně tam žádný konkrétní není, to je pravda. Na poprvé si v tom třeba většina lidí nic nenajde, po odhalení na konci, že je to jakási rozmluva k člověku z pozice svědomí, tak na podruhé už možná někdo něco najde. "To první setkání" se svědomím, např. když poprvé v životě pocítíte jeho tíhu po nějakém zásadním rozhodnutí, to s čím nejde hnout, např. právě s učiněným rozhodnutí, obecně s minulostí. Každopádně jsem se chtěl vypsat ze svých pocitů, než něco konkrétního vyprávět.
27.07.2019 20:16:12 | G30R63