pštrosí stance
pštrosí stance
duny jsou vlnami příboje
nestvořeného moře...
hluboko do písku
strkám svou hlavu
až cítím vlhnoucí stud
za nepadnoucí kabát
svého mládí
co už léta zplihle visí
na ramínku ve skříni
tolikrát už v naději
zotvírané
zakřiknutou písní...
Komentáře (11)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Jen se neboj, znovu ho oblékni a jdi do toho!
16.08.2019 19:43:35 | Milena
Tahle nic moc, Frr. I když hezky napsaná. Chce to tuňáka obalit v sezamu:)
16.08.2019 17:24:09 | clafoutis
A to já zas bývám rád skoro celý zahrabaný v písku, jen hlava mi kouká ven, a s gustem pozoruji okolní svět.
16.08.2019 15:54:01 | Špáďa
Moc pěkné :)
16.08.2019 15:39:38 | Mooika
Jsem si jist, že si jej nikdy neobracel. A o tom také život je. Poznat tu čest, že si někoho mohu upřímně vážit! Zde pštros (ani) instinktivně nemusí.
Vlnění vyprahlých vln Sahary, považuji za skvělý projev vkusu paní Přírody.
16.08.2019 14:10:57 | šerý
Taky jsem si myslil, že jsem unosil několik kabátů... ale nakonec jsem zjistil, že je to týž - jen opršený, omrzlý, politý vápnem a dehtem, oloupaný, natřený na zeleno, posypaný pískem, solí, pilinami, posraný od holubů a ještě mnohokráte prošlý různými a jim podobnými úpravami... ale tím nechci tvůj pocit degradovat, jen diverzifikovat... (:-D
16.08.2019 12:29:59 | aravara
Za život navlečeme tolik kabátů, že když jeden už nepadne - nevadí:-)
16.08.2019 11:16:11 | J.Karasová