Červankova oblak

Znovu ta nerozhodnost vstříc její direktivni sile ženskosti,
strach tváří tvář noci nové nostalgie,
delikátní oblaka jako hory červanky aronie osudí,

Dotek fostoru v oranžové a rudé sublimie pramenů soumraku,
odtud když vnímám její slova jako by mi ubližovala,
ukazuji mojí skutečnost podstatu,
ženy jako kruté vestkyne mé duše,

zrcadlo v malbě když spolu tvořime z vyčerpání,
trip v bílé v proudu pokoje zkušenosti,
dech a dotek vstřebávání živin lásky,

oběť a přijímání, darování vstříc čemu?
společné budoucnosti, jez jsem schopen s Tebou nést sdílet myslet milovat...

Jako červankovy oblak jsou vznety citu nad melancholii večera,
květiny jež musejí dýchat mezi čtyřmi stěnami,
otevřené nebe, volnost, svolnost schopnosti svobody,

lodice lasky v kytarovém ryfu okamžiku,
když Tvé kroky přichází a Ty mne objimáš ...