Anotace: Malé zamyšlení nad životem...
Připadá ti občas, že život jiným směrem, než chceš, kráčí?
Představuješ si víc peněz, lásky, větší přízeň osudu?
Pak se zastav, rozhlédni se a zkus zamyslet se radši.
„Mám vážně málo, je správná cesta, po níž dosud jdu?“
Ve světě plném mamonu, nenávisti, válek, utrpení
žiješ v míru, střechu nad hlavou, s tím jediným už spoustu let.
Dává ti lásku svou, stojí při tobě, ale dokonalý není?
Ty snad ano?! Tak už se probuď a ohlédni se zpět.
Peněz není nikdy nazbyt, ale trpíš někdy hladem?
Musíš žebrat, nemáš práci a kde spát?
Přesto máš pocit, že štěstí není skladem,
že toužíš mít víc, ale už není kde brát?
Věz, že na dveře nezaklepe, štěstí je stav mysli,
hluboko v srdci má jej každý z nás.
Tak už dál nehledej, je blíž, než si myslíš,
roztáhni křídla a všechno půjde snáz.
Nic ti nechybí a navíc, pokud zdraví slouží,
jsi jedním z nejbohatších na této planetě.
Už víš, že to, co máš, je, po čem všichni touží
a že to nenajdeš nikde jinde na světě?
Tak se z toho raduj dřív, než to zmizí,
co člověk nikdy neudělal, pozdě litovat
a nehleď na to, co mají druzí.
Važ si svého, vždyť nic není napořád.
-----
Proč všichni berou jako naprostou samozřejmost,
po čem jiní touží a mít nikdy nebudou?
Proč chce každý víc a hned za sebou spálit most,
aniž by tušil, že má tolik, je pro mě záhadou...
Souhlasím, že štěstí člověka nespočívá v honbě za penězi a majetkem a užírat se závistí kvůli bohatším sousedům či bližním (jak typicky české!) je hloupé, tím člověk škodí hlavně sám sobě. Na druhou stranu dnes frustrace lidí podle mě nepramení tolik z nedostatku hmotného bohatství, jako spíš z nedostatku spravedlnosti - respektive stejné spravedlnosti pro všechny. Spravedlnost je (nejen) u nás bohužel na prodej a to je podle mě to, oč v dnešní (nejen) západní společnosti (a nejen tedy u nás) běží především... Tím ale nechci zpochybnit to, co píšeš - jen se to tím myslím nevyčerpává, omlouvám se tedy za tuto poznámku. Už jsem to tu také nejmíň jednou psal, ale kdysi se můj kamarád vrátil z vysokohorské tůry, tuším z Nepálu, kde potkal ty nejchudší a zároveň nejšťastnější lidi na světě, jaké kdy poznal - měl z toho ještě dlouho oči navrch hlavy. Takže ani těm ještě bohatším, než jsme my, skutečně závidět nemusíme, nejsou kvůli tomu šťastnější... ;-)
05.09.2019 17:33:55 | Amonasr
v pořádku, chápu tvou poznámku. Snažila jsem se tam zakomponovat nejen peníze. Je to hlavně o tom, že si člověk často neuvědomuje, že ten hlavní poklad má doma. Zázemí, partnera (ač není dokonalý, ale kdo je?) a to nejdůležitější - zdraví. Občas lidi čekají, až jim štěstí zaklepe na dveře a netuší, že ho mají v sobě.
Zkrátka jsem se tak trochu zamyslela nad životem a přiznám se, že i sama nad sebou. :-)
06.09.2019 00:50:07 | KeepTheFlameBurning
Mám ty moralizující texty rád. Nebo řekněme texty hledající smysl života, které se nebojí říkat co je správné pro člověka. Myslím že je to důležité a do literatury to patří. A považme že lidé ještě před 200 lety třeba žili na vesnici a hrozně si přáli mít vlastní kostel, kde by jim člověk placený z jejich peněz říkal tyhle věci. Buďte skromní, nechtějte víc, život je přece hezký, dělejte radši radost druhým, ne sobě. A stejně to skončí, radujte se dokud můžete a nedělejte hlouposti..
To je dneska nepředstavitelné.
05.09.2019 13:53:46 | Karel Koryntka
Nerada bych moralizovala a diktovala komukoli, jak má žít. Jen jsem díky všemu, co se kolem mě děje, dospěla k bodu, kdy jsem sama přehodnotila vlastní pohled na život a na svět vůbec. Pocítila jsem potřebu se z toho vypsat a snad i někomu nastavit zrcadlo, či poskytnout podnět k zamyšlení.
Máte pravdu. Dříve lidem stačilo, ne muselo stačit, o hodně méně, než máme dnes my. A přesto se k sobě lidé chovají s nenávistí, nepochopením a netolerancí, přesto se ve světě válčí a hladovějí dospělí i děti...
Přitom jsme tu všichni jen na chvíli, na určitý čas... Proč jej využívat tak nesmyslně a pořád si jen stěžovat? Měli bychom žít naplno, dnes a teď.
05.09.2019 14:20:49 | KeepTheFlameBurning