Hloupost zbrklých vět

 

 

Hloupost zbrklých vět

 

Jako by mě bylo půl,

když naše ústa mlčí,

když míjíme se pohledem,

pro hloupost zbrklých vět.

 

Pro slova, co nás zraňují,

se v koutě láska krčí,

co jindy rádi slyšíme,

teď chceme neslyšet.

 

Jako by mě bylo půl,

když jsme si pouhým stínem,

co do sebe naráží,

za zdmi různých pokojů.

 

Jeden v druhém hledá,

kdo toho je víc vinen,..

že nezvládáme lásku,

bez osobních soubojů.