Anotace: večerní ''inflow'' co se píše sama, ťukání do klávesnice způsobuje stav podobný předávkování zeleným čajem
Příběhy slepené z hlíny a mýdla
za okny klid, bukový háj
tiše mi podáš maškarní křídla
půjdeme spolu na světa kraj
pod křídla schová se malá chvíle
kterou nám pokorně přinesl čas
ukrývá příběhy o prasíle
která je kolem
která je v nás
posvátná krajina našeho srdce
zpívá nám příběhy radostných chvílí
náš svět je většinou friendly a hřeje
ikdyž je vlastně černobílý
"příběhy radostných chvílí" je pro tuto básničku charakteristický lehký protimluv. Příběh by totiž měl mít nějaké drama, zápletku a vyznění, zatímco radostné chvíle, kdy je nám spolu dobře jsou jaksi strnulé bez pohybu. (Jako kdyby to vypravěč přes všechnu příjemnost také vnímal a v závěru říká zdánlivě překvapivou větu "i když je vlastně černobílý"... takže už to ví a můžeme se těšit)
13.09.2019 08:52:25 | Karel Koryntka
Moc hezky se čte a ta síla dvou (srdcí), kdo ji překoná? Snad jen, když méně bílých barev by bylo, než těch dočerna...:)
13.09.2019 07:41:37 | Dreamy
Děkuju vám za příjemnou odezvu. Zrovna tu začínám, neboj šerý, budu tu často. Těším se na psaní i čtení, tohle je moc hezký internetový koutek!
12.09.2019 20:38:16 | vůně mraků
Krásná (!) s citlivým osazením koncovek, které vzájemně do sebe zapadají v příjemném ubíhání. Povedená práce.
(Jen piš častěji.)
12.09.2019 20:11:10 | šerý
Tak pěkně ty tvoje rýmy plynou - jako mráčky oblohou. A řekla bych, že i voní. Ráda ťukám na ST a přidávám pozdrav z Prahy. Daniela.
12.09.2019 19:49:17 | danaska