Šaráda
Šaráda
Nechci se procházet v dešti,
moje milá,
kdybys jen věděla,
že pod slupkou z cukru,
dýchá lidská mršina.
Možná bys otevřela,
oči z nevinnosti a ctnosti,
pochopila,
že mám,
srdce plné zlosti.
A za večera,
odletěla,
jako holubice z hnízda,
za někým,
kdo má něhy dosti.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
V první sloce neumím vyčíst komu patří ta slupka pod níž je mršina. Ta věta začínající "nechci se procházet" je vypravěčova výmluva (mršinou je on) nebo výčitka (mršinou je ona)? Zmatení způsobil cukr, protože ten který odmítá procházky v dešti nenosívá slupku z cukru. Resp.by to tak nevyjádřil. První sloka je dokonale nejasná a obojaká, opravdu "šaráda". Tak nezbývá než říct literácké obvyklé "nevadí, každý si najde něco...". Avšak pokud jsi ječmíne měla skutečný nedvojaký úmysl kdo je kdo, kdo o kom hovoří, je to zmatení nežádoucí. Jinak je zápletka podařená, atmosféra dobrá.
17.09.2019 08:33:13 | Karel Koryntka
Skvělé vystižené.
16.09.2019 19:54:05 | Isabella Monvoisin