SKLIČUJÍCÍ TICHO
SKLIČUJÍCÍ TICHO
celé ty roky, co se známe,
ještě včera by mě to zajímalo,
ale dnes nevidím důvod,
proč nad tím dále přemýšlet.
Je to pořád dokola,
snažím se s tebou komunikovat – ale marně,
odpovědí je mi vždy tvé mlčení.
Nebudu křičet, jen proto, že mě nemůžeš slyšet,
ale proto, že mě jednoduše neposloucháš.
Už není žádné východisko,
čas, který jsme ztratili, nemůžeme získat zpátky,
to co bylo, už se nikdy nevrátí,
ani v našich snech – zapomeneme, co jsme znali,
přetrvá jen smutek, z bolesti.
Jen neříkej „promiň“ - už nikdy,
protože se otočím a poběžím vstříc zítřkům
a minulost s tebou nechám za sebou.
Teď už můžeš mlčet, mě už to nezajímá,
je mi to jedno, prostě odejdi z mého života.
Nemám co ztratit, zůstalo mi po tobě – jen skličující ticho.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Pomlčky v 1.řádku + posledním netřeba. Spíš teda tam dát tečky. 2.věta ve 2.sloce je nelogická. Míněno asi "ne že bys nemohl mě slyšel, ale nechceš", řečeno je však něco jiného komplikovaného. V básni se pojí rozebírání příčiny rozchodu (nekomunikace) s odhodláním vyjít svobodně do nového života (poběžím) - ten druhý pozitivní motiv má skoro větší váhu, možná se hodí báseň nazvat spíš podle něj.
Mlčení je opravdu drsný způsob milostného "boje". Básnička tuto záležitost ukazuje srozumitelně, dobře.
21.09.2019 08:42:27 | Karel Koryntka
Děkuji za konstruktivní kritiku, vážím si toho, ale nechám to tak, jak jsem to napsala, neboť to tak cítím. Nazvala jsem svou báseň takto, protože to ticho panuje už řadu let a je to opravdu skličující. Nějak mi už došla trpělivost a síla to všechno ustát.
21.09.2019 16:17:11 | PIPSQUEAK