DROBNOHLED

DROBNOHLED

Duše spadlá na zem, spadlá z toho člověka.

Nebo přímo z hrůzou v očích, od něj utekla.

Děsí mne má myšlenka, odkud je a proč

někomu z hlavy vytekla. Není má to cítím

je taková rozbředlá, jako pomeje dané

sviním. Dál se divím proč tu civím slůvko

schované, z písmenek poskládané rozhárané.

Scéna hrůzy nehezká, někdo zrůdný by i

zatleskal. Co se stalo no nebylo toho málo

spíše velmi mnoho. Kde vzít to správné

slovo. Spadl nebo asi spíše vyskočil

do asi neočekávaných prkotin. Chvíli 

letí jako vyhozené smetí, do té doby

než se setká s tou tvrdou zemí. Ta ho

nepřivítá chlebem a solí. Je tak tvrdá jako

i hrdá a i celkem cudná.

Hledej to co bylo kdysi člověkem, nemlž a

pravdu řekni všude krev tam noha, ruka, střeva

játra, srdce, brzlík, ocas. Jaký je toho všeho

nadpis, jak člověk nehezky končí. Když jeho

mozek, který se právě v tento moment i se

svým diplomem válí tam rozporcován tou

zemí němě a nehezky.

Někde na té špinavé zemi měl toho všeho 

dost, vyhodnotil situaci tak že už není o

co bojovat. Na celé čáře to tedy vzdal a

celé tělo sebou na tu poslední pouť si vzal.

Emoce to jsou tvé mé, nevyléčitelné

nemoce. Někdy bych je rád do ruky 

vzal a rozmačkal tak, jako význam onoho

slova. Neustále na to mé já dopadá depresivní

nálada, která se rozpadá na tisíce kousků.

Je tam to vše hnusné, co představit si můžeš.

Nezbírej to nech to ležet, jako zvíře polomrtvé

než už definitivně a naposledy vydechne.Krotím 

své vášně ano skutečně a vážně, jsou tak hluboce

skryté. Zdá se že snad ani žádné nemám, nějaké 

přeci jen ano jsou někdy sice zbrklé. Jinak v sobě

uzavřen tam dále plen, ale nepustím nic ven.

Rozhlédni si kolem sebe co vidíš já vidím

tebe a co ty já zas vidím sebe kolem tebe.

Strojenost světa je taková čímsi sjetá, někoho

vítá druhého nepokrytě odmítá, Jeden pohled 

stačí a jsi navždy zrušen v té společnosti asi.

Tvoje tvář jim prý už vše důležitého řekla,

podotkla prudská lidská pomatená řeka.

Kdo jsi co jsi kde jsi se tu vzal jaký jsi býlí.

Jo, tak to tu sem honem val a vezmi zbraň.

Musíme bránit tuto zem, tak si ji nabij třeba

přijdou hnedka teď. Slušný člověk podotkl

dcerunko má, máš už trénink zatím na 

polštář na tu chamraď co už tu je a i na tu

co možná už zítra na velbloudovi přijede.

Heč, my už teroristu máme, to se máme.

Sice z vlastních řad sám náš vůdce Pitomie

nám ho vyrobil. Není sice nový ale už něco

zažil ušetřili jsme a hlavně už je tady, sice

po datumu spotřeby ale na to se moc

nehledí. Tak tohle byl ten slušný Pitomiúv

člověk bílé rasy, jako je i sám náš vůdce

.