Ticho rozjimave v polovině podvečera

    Hlasy nepostihnutelnosti,
pod smrakajici oblohou,
tkaniva nostalgie,
místa předků duševní krajiny.

Zpěv nad krovy korun,
hlas uzdravujici své ustavicne kořeny,
vyhloubene a vykloubene v čase,
šeraveho svitku světla.

   ,mudrci v kmenech, mantry v mysli'

  ustavicna pouť básnické myšlenky,
hudební cesta do nitra duše,
  podvoleni se silám míst,
přesahujících nás samé.

'Uvěříme znovu v krásu, přírodu;

rozkol jednoty snoubene v tvar tváře,
snoubene hlasem nekonečna.

Vid, slech,
šepot paměti;
slepé tkáně,
probouzející srdce,

tepe v zatemněná setkání,
mezi světlem a nocí.

(Trnavky)