Pád

Jméno své topil v zapomnění,

člověk je z vlastních činů živý,

v chléb sdrce rozlamoval,

dotkl se hlasem cizích úst,

voda se na víno nepromění,

samota vteřiny nepopraví,

den do dna domiloval,

sám v sobě zkoušel růst.

 

Narodil se na tomto místě

pro dávno uplynulé časy,

vykroužen s patinou hlíny

bezbřehá paměť v kořenech,

smáčený v doteku deště,

ztracený v meziklasí,

posbíral polámané viny,

ponechal tichozpyt v okovech

 

Tisíckrát nevyřčená slova

rašila novými nadějemi

zkřivěla  - v kostech vybělala

podstata ztracená v odevzdání,

smrtka se převlékla do olova,

kráčela mrtvými alejemi,

oblaka nad hlavou rozestlala

s posledním zašeptáním

hřích