Pohled.
Pohled.
vzpomínky také mám.
Moje matka byla chudá, avšak bohatší, než celá vesnička, žijeme tam, kde oceňuje se každá radost maličká.
Rád bych pomohl a dělal radost všem, bohužel život není procházka růžovým sadem a většina ztrácí se v něm.
Dřive jsem byl pozitivní a můj pohled na svět neměl chybu, dokud nepřišel pan osud a nedal mi vše za vinu.
Neprosím o to, být litován,
pouze bych chtěl být pochopen, avšak možná příliš náročný jsem a nejsem připraven na další krok.
Jít dál a neohlížet se zpět, to je můj sen.
Uvadající len, smutnící, nad dnešním světem, bohužel souhlasit s ním musím a není mu pomoci, když pohltí ho jeho rodná zem.
Spousta z nás se spokojí s minimem a já nejsem toho zastáncem. Možná je to ovlivněno systém, či výchovou, avšak každý měl být svou oponou.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
ahoj kolego, i básnička se sesmolí poměrně snadno, a názor ten už jede jako po másle. Je toho kolem nás tolik, že stačí otevřít ucho/oko a pusu zároveň. Tak nějak jako takové "přečerpávání" působí tvoje prvotina. (S tou "oponou" v pointě až trapně.)
Je třeba víc se do sebe zakousnout a snažit přijít na něco svého, neopakovat ale něčemu přijít na kloub, vymyslet něco neznámého. NOVÝ pohled, ne známý pohled. To je podstata tvorby.
14.10.2019 11:43:59 | Karel Koryntka
Zdravím, jde mi pouze o to vyjádřit svoje pocity, vím, že těchto “prkotin” napsali lidé tisíce a daleko lépe, ale
pouze se chci vypsat někam, kde tím nebud otravovat své okolí a tento web mi přišel vhodný.:)
Každopádně vám děkuji za názor a třeba se časem zlepší, ikdyž to není mým cílem.)
14.10.2019 17:35:14 | Math