Opuštěná

Vím už kdo jsi!
Jsi z půlky já, jsi ten, co si s mými city pohrává.

Jsi ten, co se v bahně pro mně brodí, zatím co já se v druhé půlce za tebe topím.

Stesk a žal, ach jak to bolí, chce se mi křičet, volat! Tohle to bez vás, přece nejde zdolat! 

Stýská se mi, smutno a žal po tom všem, co jsi mi dal a pak zase vzal.

Mé nové jméno, kus citu, teď místo lásky

v srdci mám, z tvého jazyka, ostrý kus břitu.

Jak mlýnek na maso mě pomalu drtí a drtí, i když znám na tisíc lidí, bez vás mé bytosti přesto nejde vesele žíti.

Dej mi napít z tvojí dlaně, já vyprahlá matka Země jsem. Milióny roků přece žijí lidé se sluncem i měsícem! 

Milióny roků, a  my?

My tolik času přece nemáme, přesto se svým životem i časem mrháme.