smaragdový mlžení sotva zakryje
nahotu plešatejch lesů naší současnosti
žebřík zaraženej do pomyslnýho středu křídovýho kruhu
stěží přiměje rozespalý anděly
aby po něm sestoupili na zem
do mumraje smrtelníků
a nakonec i z mýho zašmodrchanýho příběhu
zavěšenýho v průvanu holobytí
bude k nalezení sotva víc
než pár zkamenělejch kůstek
z prvohor zavátýho dětství...
Je tam toho mnohem víc, než vpominané dětství... Přeji hodně štěstí...
19.10.2019 14:11:14 | Milena
Jo. Parafrází J. Suchého "že trocha melancholie nikoho nezabije." A mně procitla a potěšila*
18.10.2019 13:26:51 | šerý
Však, ale bylo barvité to prvohorní dětství a ty o něm umíš krásně vyprávět:-)
18.10.2019 11:10:35 | blázen
milý Bobe..tak zas někdy..už se těším, že zas pobesedujeme*:-D
do Rokytnice vám přeju hezký den ***
18.10.2019 11:14:50 | Frr
Po žebříku chodí jenom slepice...Anděla tam nepotkáte:-)
18.10.2019 08:25:57 | J.Karasová