Údolí smrti

Byla zima a já se bála
a kůží cloumal krutý mráz
přede mnou stála žulová skála
a za ní příkrý sráz
A ze ztracených školních pomůcek
co kdysi kupovala mi máma
já nešla do školy, byť do neznáma
a veškeré úsilí stál každý krůček
je nešla cestou do školy
ba do dolin starých časů
já putovala údolím
za mrazivých slunce jasů
Že tu cestu nezdolám
tam kde stála naše škola
že tomu mrazu odolám
když smrtka se mi smála
Té co říká si zubatá
teď má huba však drkotá
Té co říká si zubatá
snad padla jsem ji do oka
Na čele stoupá teplota
před útlumem do věčného mrazu
Ta smrtka zuby drkotá
naž sklouznu z toho srázu
Snad mrznout víc už nemůže
když kabát stěží pomůže
to rubáš ten až mě zahalí
já navždy usnu v údolí
Údolí smrti je jeho jméno
A křičí příkaz-lež a zmrzni ženo