Teplo domova

Láskyplné objetí

neb také kol dokola

maminčiny zástěry

Kouzelnicí, co za pár minut

domov plný vůní změní

 

Sálající teplo z kamen,

červenaly se barvou šatů Carmen,

z něj pak chutný pecen chleba,

tam více řečí není třeba.

 

Praskání dřeva s vůní smrků

do pozdní noci,

měly mé sny ve své moci.
Někdy zpívaly mi písně komorní,

jindy zase sonet přednesly mi milostný.

 

Z těch dob věčného plamínku,

mám v sobě moc hezkou vzpomínku.

 

Později, oblékla jsem zástěru

Já měla stejné sevření,

říkala jsem stejná slova

pro lásku a pochopení

 

A rukou známou,

co s láskou na stůl ti jídlo položí,

stejně tak kdys ty,

mohl jsi hlavu svou do klína

a nechal se konejšit.

 

Na ničem víc nezáleží,

jen vidět šťastné děti a děti dětí.

 

Tak to je to teplo domova,

to je to štěstí, co by se mělo,

ne majetek dědit.