Démon

Nejsem normální bytost lidská,
zlo mé kroky provází
nepříjemnou invazí
pompézní jak slavnost světská

Démon mi blízcí říkají
není to přehnané
skutečnost přijímáme
mým bytím radosti praskají

Rád bych se opil lidskou radostí
úspěchem bez obav
šťastný jak dutohlav
bez dohry co láme kosti

Vždy ozve se zlo co mě provází
jak deka vše přikryje
dehtem zalije
zničí a pokojně odchází

Měl bych se stranou držet od lidí
mé bytí všem ublíží
smůla je jak děvku ojíždí
destrukci vyšle když úsměv můj uvidí

V sobě zlo jsem napravil
však kolem mě ne
to padá jak tíha kamene
a ničí vše co bych rád postavil.