Všední den

Každá krása zbledne

očím schová se do všednosti
jako prázdný smích
a pohaslé oči
mračna nad hlavou vrhají stín
na vrásky tváří
na smačkanou látku jejich čel

Slova jako by uměla ranit
varují ostnatými dráty
rty se křiví z pouhé existence

Smrt je jediné lano
které pojí
jako by tisku docházela barva
blednou cesty, sny i životy