Balada o zasněném Občanovi

Balada o naivně zasněném Občanovi

Až budu jednou ve vatě,
doma budu chodit v kravatě.
Vyzdobím si šatník kvádrama od Bandi,
půjdu k politikům do bandy.

Až můj plat bude jak rozpočet Afriky poloviny.
Pak mě budou zajímat voloviny.
Až se budu tvářit mocně,rohatě.
Budu si žít šťastně,bohatě.
Otisknou mě jednou na noviny.
Na dovolenou,budu jezdit pod Vavříny.

Až jednou ze mě,
bude šlechta.
Ta myšlenka v hlavě,
pěkně mě lechtá.

Pak budu jísti v parlamentu grátis.
Moje tlama na bilboardu,
bude míti slibný nápis.

K obědu vyměním Vošouch za Kalamáry,
Pak hostinský vyměním za hoteliéry.

Jsem zatím jako Křeček v jednom kole.
Chodím v rozdrbaných gatích,
a v košili,co není moje.
Slzu roním,když výplata zamává mému účtu.
Půlka zdrhne v energiích..
Zbytek v žrádle součtu.

Až na dobro zmizí složka,
k zaplacení dluhů.
Tak s ním moje pokožka
zlehkne o milion pod očima kruhů.

Pak si koupím čapku co skryje pleš.
Proteinový šampon,co zhubí Veš.

Až budu mít hubu namazanou lojem,
Vyměním za polobotky,
Holinky dozdobený hnojem.

Až změním komfort Trabanta,
v Porsche mi bude blaze.
Za pohledy do kravína,
vyměním výhled na hrad v Praze.

Zatím mám v hlavě plno mindráků,
nejsem v grupě politiků,
ale vidláků.

Až se probudím ze sna o tom živobytí,
možná,že se za nos chytím.
Radši budu stále makat v Dole,
Než z vejšky srát,na ty dole.