Drzej spratek
Drzej spratek
dere se oknem do pokoje.
V myšlenkách jako dycky zmatek,
v barvě černého stejnokroje,
a v hlavě tisíc permoníků
co připomínaj krušný rána.
Na láhvi jako na pomníku,
je jméno nějakého pána,
s ním trávím dlouhé noční chvíle,
s ním vyprávím si o bolesti.
On mlčí. A já ledabyle,
v odkazu jeho hledám štěstí
a nacházím. Až na ty rána.
Když oči v opuchlinách mizí.
Já vím, dávno mi zvoní hrana,
zrcadlo je mi televizí,
a zatímco do očí bodá,
ten jak už jsem řek - drzej spratek,
Jim Beam mi znovu ruku podá,
za zvuku šroubování zátek...
Komentáře (9)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
slunce proniká pod sukně mraků a rozpaluje lůno nebe až k vášnivejm ztřeštěnostem privátní anděly- ty poletuchy v nás...ST*
07.01.2020 13:44:19 | Frr
Víš, tento Jim není dobrý řešení. Lepší by byl Jim Morrison. Ve tmě...zkus to někdy. pustit hudbu ve tmě. tma ji hezky stiskne mezi stehny. zní pak tak nějak...medově. vnikne Ti do útrob a tam hřeje, vlní se, rozpíná, a nakonec Tě přenese dopryč...někam do pouště s horkým pískem pod nohama..nebo doprostřed moře na malý ostrov...brouzdáš se nohama v písku, na kotníky Ti šplouchá slaná mořská voda, pod chodidly praskají skryté lastury...já většinou letím v kosmické lodi. kolem se míhaj planety, a hudba zní...po Tvým Jimovi se Ti chce akorát na záchod...tvá báseň se mi líbí:-) *ST*
07.01.2020 07:05:24 | Anděl
Jůůů, ty seš prostě básník (v próze) :))) akorát se trochu bojím, že zas někde lítáš, v kosmický lodi :)) bo tvoje ST nikde nevidím :)))
07.01.2020 08:00:01 | praetorian
ale, připomněls mi právě
jak necestou i já jsem šel
a z lahve se motal v hlavě
jen nápis Jack Daniels
:o)
**
06.01.2020 14:19:15 | JC senior
Nemysli na zítřek žij přítomností a ten večer má prostě enegrii i šmrnc ;-)
06.01.2020 11:31:56 | petrzal