Podvědomí
Podvědomí
prázdné nádraží
a na koleji jen
čekající vlak
stojíme u něj
já a ty
říkáš – odjíždím
prosím, nechoď mi v ústrety
nevím, zda vrátím se
ne
neobejmeš mne
vím
není to neláska
není to stud
neudělal jsi to doposud
jen
bráníš se pláči
dojetí
ach táto!
já bych byla nejraději
ve tvém objetí!
vlak odjel
procitnu
s pocitem prázdnoty
žalem oči vlhké
chvějící se rty
špitnou:
chybíš mi…
Komentáře (9)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
vím... vracela bych roky zpět... ale , ta láska je, neodešla... máme dál z čeho společně žít...
18.01.2020 02:38:15 | zelená víla
Ach jj, ty ztráty nejbližších. Moc hezky napsaná Andílku a soucítím, těžko se rány hojí vím. ;-)*
13.01.2020 22:28:57 | jenommarie
Děkuji Maruško...víš, vlivem okolností jsem s tátou moc nebyla a dodnes toho lituji...ael už se to nedá napravit..často se mi o něm zdá...
14.01.2020 05:28:44 | Anděl
Andělko, to mne mrzí, něco zkrátka neovlivníme, to tak je. Také jsem si vyčítala s maminkou, jak to vše mohlo být atd. Nu nelze jít zpět a my se vyvíjíme, přesto vím, že myslet na hezké s nimi, nám je udržuje a v srdcích nam zůstávají (tím i s námi). :-)*
14.01.2020 08:28:11 | jenommarie
Ano, to je vše pravda Maruško....některé věci holt už nezměníme...děkuji.
15.01.2020 17:28:52 | Anděl
Se mi zdá, že sem tam zahlídnul rým. Tak to musím dát bodík :))))))) pěkný to máš
13.01.2020 20:09:51 | praetorian