STĚHOVÁNÍ NÁRODŮ

Bílá rasa se povýšila nad černou rasu
a na velkých lodích se tísní stovky bytostí,
bílý člověk nemá lítosti,

a koráby plují a plují a plují.

V podpalubí s krysama černí lidé ve svých výkalech leží,
to utrpení dá se popsat stěží.
V okovech svázaní, krev řine se z jejich zápěstí,
budoucnost těmto lidem nic dobrého nevěstí

a koráby plují a plují a plují.

Moře duní, vlny buší do lodí boků,
lodě jsou stále plná černých otroků.
Čas od času někdo z lidí vydechne naposled, pak jejich těla hodí přes palubu,
žádný pohřeb žádnou hudbu

a koráby plují a plují a plují.

Něco jako Buchenwald, Majdanek, Treblinka,
i zde černí nejsou výjimka.
Nadřazená rasa, teď nebo před pěti sty roky, jaký je v tom rozdíl,
lidé sobě škodí v plné svojí zlosti

a koráby plují a plují a plují.

Pak koráby přistanou v cizí zemi a černí lidé musí na trh s otroky,
jako kusy dřeva jsou zde prodávány, zde se však hledí na jejich rány,
zboží přec musí býti kvalitní, zdravé zuby, pevné svaly,
jak dobytek se měří,
zde na lidskosti nezáleží

a koráby plují a plují a plují,

no a pak už záleží jen na tom, jakého bude míti pána,
zda krutého či lepšího, to rozhodne zda vejde do života těžšího či lehčího.