můry

motáme se v životě
jako můry kolem světla a asi nás vůbec nenapadá,
jak hloupě při tom vypadáme

asi vůbec netušíme,
že je to pořád jedna blbá lampa
a my lítáme z místa na místo a nikdy si neuvědomíme, že tady už jsme byli

čas od času se někdo přiblíží
moc blízko
a uškvaří se
a nám ostatním dojde, jak zbytečný bylo jeho motání
a jak ještě zbytečnější je to naše

naštěstí na to brzy zapomeneme
naše můří hlavy toho moc neudrží
a změny nám nejdou

a tak se zas motáme
a ničíme
a zapomínáme
a trvá to tak dlouho, že už si nikdo z nás nepamatuje, kdo to světlo rozsvítil