Čaj

Když spánku klid odnese den
a budík vytáhne nás ze snu ven,
peřiny v posteli nás drží,
mýtus je být ráno svěží.

Jen posadit se je hrdinský čin,
balady hoden a litrů vín,
a i když se člověk ohněm zocelí,
trhá to duši, loučit se s postelí.

Navléct si na sebe po ránu košili
připadá, jako když rytíři zbrojili
a těžká víčka rudých očí
nám do výhledu mnohdy vkročí.

Jakmile zavane ovšem ta vůně,
čistší jak nejhlubší ta lesní tůně,
sladší než medové království celé,
srdce mi zaplaví pocity vřelé.

Představa hrníčku v kuchyni na stole
zažene veškeré ranní ty nevole,
dají mi za pravdu, co tohle znaj,
nejlepší po ránu je prostě čaj.