Úsměv veselého pekaře

Hned časně z rána
do práce pekař musí
vyprovází ho smutná panna
když ví jakou dřinu zakusí

Pekař ale úsměv neztrácí
Když jde cestou voňavou
hned u lávky,za prací
netrápí se zbytečnou obavou

Těsto položí si na vál
a přitom vesele píská
Každý jeho úsměv znal
Každé město i víska

Když chleba tiše kyne
pekař desku si moučí
Čas mu rychle plyne
a za chvíli se loučí

Spěchá domů za chotí
má úsměv jak rohlíček
ač se z pekárny potí
ve tváři rdí se ohníček