Múza

V hlavě mi nastal emoční výbuch,
sopka prohlášena za mrtvou,
probudila se k životu.
Ze sebe chrlí žhavou lávu,
nebere ohledy!
Minulost byla,
přítomnost není,
budoucnost nikdy nebude.

Sedím za stolem
v tom prapodivném vakuu,
čekám, až políbí mě,
ta děvka proradná,
svatá i záhadná,
co nechává si říkat Múza.

Vzduch se vyčistil,
je cítit svěží vůně,
někdo mě povalil,
svléká mě z kůže.
Konečně, našla si mě,
slepě, bez ptaní
jí okamžitě podléhám…!