Maminko,

Hledám Tě. A Ty tu nejsi. Vidím Tě. A Ty tu nejsi. Slyším Tě. A Ty tu nejsi. Cítím Tě. A tak volám, kde jen Ty jsi. Přitom vím, že se už nedovolám. Nedovolám, nedovolám ...Loučili jsme se a já to přitom chápal. Že chceš si od všeho už odpočinout. V klidu být. Snad ne tam sama. Jako já teď tu. To je jen jeden lidský příběh, psaný krví životem. Touhou být i snít. Ukázat mi cestu a vysvětlit zcestí. A Ty si mi odešla, až když si věděla, že to vím. Pomyslím. Svoji úlohu i práci si tu dokončila. V přílišné skromnosti. Přitom hrdá snad na nás, můźeš být.