Zívám, přes unavené slzy zamrkám.
Z okna se dívám, venku holub zavrká.
Zase se nudím, ale dělám že pracuji.
Zakázky na oko loudím, zatímco domečky si maluji.
Znenadání stávám se robotem, průsery řeším.
Znuděná životem, sladkostmi po obědě hřeším.
Znovu a znovu přemýšlím, jestli po správné cestě kráčím.
Zda se krutě nemýlím, když křídla v kancelářské židli mučím?
Když už mučíte křídla v kanceláři, tak si najděte něco, kde je budete moci roztáhnout a třeba i létat!
18.02.2020 21:31:39 | Roser
Křídla máš a létají zde na Literu.
Když zíváš, tak piš.
Já čtu tě ráda.
Mě nenudíš. :-D ;-) ^ST^
18.02.2020 08:31:49 | jenommarie
Přiznám se, že to že tu v kanclíku mám prostor k psaní, je hlavní "neoficiální" benefit co mě tu drží :D
18.02.2020 08:33:54 | Miss_Rosa
Mít v práci klid na psaní,
není vůbec špatné,
pokud plat ti běží,
tak se to dá přežít. :-D;-)
....
To já se zase během dne,
se pustím ráda do básně.
Třeba, když je poledne.
U mě to však jedno je,
dělám totiž na sebe,
také to má své. :-):-D hezký den
18.02.2020 12:43:56 | jenommarie