Únorová vzpomínka
Únorová vzpomínka
Anotace: Jo to jsem tenkrát pod tvým pohledem vřelým mimo osnovy a řády studovala život.
Vždy jsi tam byl pro mě,
ať už jsem snila za svitu měsíce,
anebo si zpívala blues v naprosté tmě
pod rozbitou pouliční lampou.
A dokonce, i když jsem v pošmourném a mrazivém prosinci
v zámeckém parku na lavičce usedavě plakala
a nad hlavou mně krvavá oblaka táhla.
Jo a také na zastávce jsi se se mnou loučil,
když i jen virtuální polibek jsi mně v červnu přes silnici
a rádoby nekonečný kruhový objezd
posílal a se zármutkem, co se na tvé mužské tváři neodrazil
jsi se jen se mnou téměř navždy rozloučil.
A
CO
BUDE
DÁL?
Jen ty jsi mého srdce věčný král.
SI ! ! !
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Jak marný vystup k ledovému hradu. A tolik okolní krásy, člověk cestou mine...
21.02.2020 20:44:02 | šerý
No mně by se osobní ledový hrad určitě líbil a potěšil by, třeba se ho jednou dočkám, naštěstí do budoucnosti nevidím. A náhodou já si díky tomu, že chodím velmi pomalu, krásy okolní všímám a pokud možno i zachycuji a vychutnávám. Je potřeba se kochat i maličkostmi. ;-)
22.02.2020 18:45:11 | Haviko