Chléb s tvarohem
Chléb s tvarohem
Minulost se mi směje
Budoucnost na mě čeká
Prý půjdem do daleka
A venku pořád leje
Sedíme doma sami
Nechce se mi už nikam
Minulost v rohu hýká:
Nikdy jsi nestál za nic
Nemůžeš mě tu nechat
Stejně se venku bojíš
Navždy už budem svoji
Tady je tvoje střecha
A venku to taxi žluté
Pořád tam v dešti stojí
Stačí jen k němu dojít
Od všeho dá se utéct
Minulost se fakt snaží
Dala mi chléb a tvaroh
Taxi jak mizí za roh
Sleduju ze zápraží
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Takže si neutekl, zůstal jsi se svou minulostí? To je dobře, nakonec kdo by nestál o chleba s tvarohem ač z minulosti.
03.03.2020 14:44:04 | Donne
Je to spíš o tom, jak nám minulost (nebo to negativní z ní) dokáže svazovat křídla a nakonec nás donutí zvolit si to snadnější řešení. Bez snahy, bez naděje, nejak už to přece dokopem... A abychom sami před sebou nevypadali jako troubové, začneme si hledat náhradní obětní beránky, co za to můžou: "oni", stát, okolnosti... Nakonec s povděkem zakousnem do krajíce nabízeného naoko milosrdně touto minulostí a ještě děkujeme. Takový Stockholmský syndrom.
03.03.2020 17:59:41 | R.K.
Kdo se má v té budoucnosti vyznat...
(Já jen na ovocných kynutých knedlíkách)
02.03.2020 22:37:10 | šerý