s chutí snu na jazyku

za  noci

ještě  předtím

 než  se v ní  začal  topit

unesen

 její  podzemní  řekou

vyhodil  pro  sichr

  na  břeh

 zrezlou  kotvu  údivu

  ( po  pradědcích )

písek  zavátý  až  od  Sahary

pokropil   květy  sedmikrásek

jízlivým  smíchem  rozbřesku

svítalo  zvolna –

-  jen  jaksi  z  povinnosti

a  nejlíp  bylo  tomu

 kdo dosud  ze  spaní  olizoval

   dužinu  sladkého  zrání

milostivě  uvězněn  v kukle

svého  snění

*