z dlouhé chvíle
z dlouhé chvíle
venku je přichcíplo
uvnitř mě útulno
v zamženém zrcadle
zahlédám
šibalsky přimhouřené oko
hraju si se stíny na schovku
a je nám spolu
docela dobře...
než se docela setmí
vytáhnu z rukávu odložený trumf
a na to tata
se pro jistotu obehraju
jako už tolikrát
když jsem nevěděl
co bude až přestanu zpola snít
možná zas bezelstně navrhnu
svému osobnímu andělu
že mu z tváře
jemně a bezbolestně vyrýpnu
ošklivý
zvolna se podebírající beďar...
Komentáře (11)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Pekná příhoda, jsi Frráčku léčitel, to se ví:-D, teď už i nebeský. :-D ** "ST"
10.03.2020 19:08:51 | jenommarie
ten kdo nípe beďary-ještě neoplývá z nebes léčitelskými dary...milá nejenomMarie - to já jsem u vytržení z Tvých něžných vždy hojivých dotyků...víš? :-D*
10.03.2020 19:32:34 | Frr
Skromností oplýváš
a do rozpaků mě dostaváš,
mile rozpustile ;-) :-D
10.03.2020 19:41:01 | jenommarie
sám si často bez falešné skromnosti v sakotném životě připadám "rozpuštěn a vypuštěn" ( cha cháá ) :-)*
10.03.2020 20:14:24 | Frr
Já též:-D ;-)
10.03.2020 20:27:20 | jenommarie
? - :-)*
11.03.2020 00:41:54 | Frr
;-) dobrou Frráčku a toulavé snění.
11.03.2020 00:43:46 | jenommarie
Píšeš "anti báseň" ale mě to baví! Takové to hraní si s všedním lidským časem. O andělském běďaru - to je bezvadné. Alespoň si nám připomenul, že i on má (v) na sobě něco trapně lidského. Nikdo nejsme dokonalým. Díky, pokušiteli*
10.03.2020 16:14:32 | šerý