Internetoví kamarádi

Nevím kolik času nám zbývá.
Nevím kdy bude můj den poslední.
Co ti s klidným srdcem mohu říct,
je věta co nikdy nezevšední.

Miluji jen tebe a žádnou jinou,
to že jsem si vybral tebe bylo jen tvojí vinou.
Ty jsi mi dala ten impuls co mi jiná nedala.
Byla jsi to ty co mi do telefonu plakala.

Bylo to štěstí nebo smutek? Bylo to opravdové nebo šprým.
Na tohle ti vážně neodpovím.
Nevím co máš na srdíčku když,
jsi mi skládala krásnou básničku.

Snad mi to brzo řekneš do očí,
mě se pak celý svět ke štěstí otočí.
Nebo dál jen budeš hrát tuhle hru,
jenže já vztah na internetu už dál nesvedu.

Nevím co ještě slyšet chceš,
snad jen další verš.
Lásku musí cítit oba,
jinak to bude špatná doba.

Miluješ mě nebo si jen se mnou hraješ,
je to s tvé strany jen faleš?
Miluješ mě nebo stále nevíš?
Čemu vlastně na tom světě vůbec věříš?

Chceš na tom našem vztahu pracovat?
Jednoduché otázky na které čekám odpovědi nechci na ně čekat mnoho dní.
Čas se totiž mění v opojení,
mě nezbude na tom světě vůbec nic.

Proč stále ještě nejsme propojení,
když se máme tolik rádi.
Proč stále nevíš
a jsme jen internetoví kamarádi.

Nebo snad je tohle další meta co já vím,
jsi to jen ty o které doopravdy sním.
Co od života chci vážně vím,
chci abys byla štěstí mým.

Proč stále pochybuješ o nás dvou,
a nevěříš v nás.
Proč ti skládám tuhle báseň,
když to pohltí stejně čas.

Tolik proč a já stále nevím,
důvod zda už víš jak to bude mezí námi,
budeme pár?
Nebo jen ti internetoví kamarádi?