k naší škodě
k naší škodě
pofidérní lodě stesku
už vyplouvají zvolna k soumraku
příděmi čechrají vzduchoprázdno
nekonečmého oceánu utkvělých prodlení
napjaté plachty z pergamenu stařičkého Desatera
zvídavě obletují letky slídivých mořských ptáků
k nebi se klenou sepjaté ruce roztržitých modliteb
ach, přitom jak blankytně modrá je
závrať z našich cest návratů !
...žel my pořád jen přehlížíme
štěstí mlčenlivého ticha věčnosti...
Komentáře (9)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Ha. To profesorku opravdu neznám. Ale že se narodila nedaleko ode mně, v dnes zatopených Flájích je zajímavé. Mrknu u nás v Knihovně.
A musím opět slastně zavrnět. Pěkně si pobásnil*
18.03.2020 16:58:21 | šerý
ano, prosím, pokus se zjistit místo jejího narození...je to požehnaná paní...:-D*
18.03.2020 18:56:16 | Frr
díky jenommaruško...jsem moc rád, že se zajímáš o paní profesorku Hogenovou..pusť si jedno z Youtube z jejích promluv, či přednášek***
17.03.2020 16:34:21 | Frr
Kouknu a ráda, děkuji TI Frráčku za tip. Času je teď dost, tak ať je naplněn tím nejlepším. ;-)
17.03.2020 20:33:59 | jenommarie
Našla jsem si a děkuji za Osvětu, moc ráda se dozvím více, moudrá žena.
Báseň by jí jiSTě potěšila, krásná. ;-)
17.03.2020 16:28:47 | jenommarie