Rozlitá tma

Píská mi v uších
tak hlasitě, že,
přes ten hlahol
Neslyším vyzvánět zubožené zvony
Ve tvých očích se rozednívá
včely v nich naplnily
své plástve čerstvým medem

Ze stříbrného talířku luny
se rozlila tma,
po běhounu nebe
z oblohy stéká dolu
pak na naší zem

Srp měsíce skosil mě,
jak plevel nekontrolovaně
šířící se po zahradě
u tvého domu
vousy jsou jako trní
o které se vždy škrábnu
když si holím tvář