Protloukání

Do země chodidel údery,
slyšíš můj drahý příteli.
Spěch stal se mým obyčejem,
funím se zpoceným obličejem.

Stále mě cosi žene dál,
honím se za snem co se mi smál.
Stále skrývám svůj strach,
že klopýtnu a upadnu zas.

Náplní žití snaha je o štěstí,
čekám li na místě tak samo neletí.
Možná naplňuje mě to snažení,
víc než tvé u TV ležení.

Ty dál stýskej si v rozjímání,
já hledat jdu zas svá přání.
Možná jen dělníkem jsem života
a nevadí, že máš mě za idiota ;-)