Dcera má je poezie

Dcera má je poezie
z níž prýští mladost
jako zralé
víno z vinic
jež se jako had plazí
napříč celým vinohradem

Lásky mé jsou verše
co jsem ti denně
něžně říkal
před zrcadlem
ve kterém jsme jako
jeden a ten samý člověk

Jarní slunce
jež se otáčí
na blankytě jako ciferník
obrovských slunečních hodin
kde i bez
ručiček poznáš
bezpečně kolik je hodin

Z hroznů kane šťáva
sytá jako tvá hořící krev
kdykoliv řízneš ostrým nožem
Do měkké dužiny jediného plodu
jenž ale nebude stačit
k naplnění tak objemného sudu