Karanténa

Karanténa

Ležím,

dny pomalu jdou.

Jak nemarnit čas přemýšlím,

čtyři zdi mě od světa přou.

Pocity studený,

mě ovládat chtěj.

Pro časy zatracený,

kdy nemoc ovládá děj.

Děti nesmějí,

do školních tříd.

Úřady čas zmenšují,

kdy pro Nás lze být.

Obchody zavřený,

lidi bez práce jsou.

Noční ulice ztemnělý,

se tichem nesou.

Sám doma v Neděli,

ležím v posteli.

Pocity zkouším psát.

Modlím se k bohu a anděli,

když kostely zavřeli.

Nouze postihla Náš stát.

Čtyři stěny studený.

Jak v domácím vězení,

si připadám.

Počasí prosluněný.

Však den přijde promarněný,

tomu kdo je izolovoán.

Lid se spojil,

jak nikdy víc.

Ochranu každý nasadil,

na svoji líc.

V časech zlých,

Darmodělé ukazují svoji tvář.

V nečasu pro smích,

prozřele září jejich svatozář.

Čas stagnuje,

prázdnota námi procitá.

Nuda často nás testuje,

když běžný shon náhle utichá.

Trochu mi smutno je,

že až v době krize.

Nás spojuje,

jedna vize.

Virus z Wu-chanu,

dostal se k nám.

Nemocným občanům,

podporu od srdce posílám.

S uvědoměním vím,

jak života vysoká je cena.

Neuvážlivým snad napoví,

ona Karanténa.