(S)plynutí myšlenek

(S)plynutí myšlenek

V paralelní části světa
si chci žít další verzi
svého života.
Máme si žít své životy?
A nehledět na ztráty?
Život je složitý…
To vím já i ty!
Když zklamání
touhu vyhání…
Můžu se děsit
svých myšlenek,
které vyplynou
na venek?
Bez myšlenek
drazí,
zůstáváme
nazí!
Vyvolat si v mysli
představy.
I ty nereálné,
vždyť jsou tak
svůdné!
Někdy je v tom
podstata krásy,
říci si ASI…
Život píše romány a
nefouká nám
na rány.
Mně splnil se sen,
však v jiný den.
Od mého snu
značně odlišen.
Já však vím,
že někde je
má poslední
naděje.
Procházet se v rose,
hledět zas na svět
v jeho přirozené
kráse.
Krásnější je jen
toužit,
než se potom
soužit!
Láska je věčná,
někdy neskutečná.
Láska nabíjí,
někdy pomíjí.
Když se povede
souznění dvou duší,
je to víc,
než kdo tuší.
Láska je cit
nad city.
Někdy ovlivní naše
životy.
Chci si snít svůj sen,
v němž mi je ON
přisouzen.
Ptám se, jak z
filmu jedna hrdinka:
„Co s láskou?“
Je tam ještě
skulinka?