Bylo ti 24

Dvacet čtyři let
pojď se mnou na procházku
budu ti vyprávět –⁠ tak dej mi aspoň chvíli
i když mi nevěříš
jak zoufale jsi chtěla lásku
a jen tu bláznivou
že chtěla jsi mít všechno a nevěděla proč
že ve středu jsi byla Meg a o víkendu Jo

Už asi sama nevíš
jak ses bála prázdnoty
zaháněla bezvýznamnost
vínem křikem
nikotinem
jak ti chyběl kluk
kterej tě hodí do letní trávy
dá ti kuráž dělat všechny ty věci co tě baví
a vymaže ti vědomí že bytí má mít smysl

Dvacet čtyři let
vsadím se že se stydíš
že tě strach zvlád rozbrečet
jak báseň od Hraběte
strach z vlastní neschopnosti
strach z trapnosti
mláděte
už slyším jak odpovídáš:
Vždyť tehdy ani neměla jsem o koho se bát!

Pojď se mnou řekni mi
co byl ten moment probuzení
z neposednýho spánku
kdy se tvý kruhy prolnuly
a odkdy jsi postavou
co se dá popsat na jednu stránku
kolik už je to let
a byl to čtvrtek či pondělí
prosím tě napověz mi
odkdy jsme dospělý?