Výkřik

Né, né, né…

Co to v dálce slyším já, třeba mně se to jen zdá.

Je to výkřik bezmoci?

Třeba můžu pomoci.

Já ti radu můžu dát, ale musíš o to stát.

Ty však radu nechceš znát, chceš se o sebe sám prát.

Proč by ti měl pomáhat někdo, koho třeba nemáš rád.

Proto třeba netušíš, že já jsem ti chtěl víru dát.

Možná víru, možná sen, třeba přijde jiný den.

Ty si šlapeš cestou dál, cestou, o kterou jsi vždycky stál.

Můžu jenom přihlížet, v dálce vidím potíže.

A ty přišly, ty to víš, ve své mysli si skládáš mříž.

Proč by si měl poslouchat, ty si s tím hned poradíš.

A tak nevím, proč tady jsem, možná přítel, nebo... hlen.

Já jsem nechtěl jen tak stát, chtěl jsem tobě pomáhat.

Chtěl jsem možná ještě víc, třeba pozdě, dej si říct...

... nechci, nechci poslouchat, já jsem svůj a teď buď zdráv.