STÍNY LETOŠNÍHO LÉTA

STÍNY LETOŠNÍHO LÉTA

Opatrně, ostražitě, pomalu
život v zemi navrací se k normálu;
roušky zatím stále ještě nosíme,
i když se v nich v jarních vedrem dusíme,
nálada je čím dál méně povadlá,
otevřou prý bary, kina, divadla,
o koncerty marně ale prosíme,
na fesťáky zapomenout musíme.


SMRTÍCÍ SUCHO

Půdě i mně i chybí vláha,
stále víc mě žízeň zmáhá...
Na pivo jít? Marná snaha!
Na život mi covid sahá,
zastavte už toho vraha!


AMÁLKA

Tak představila Žába
Svou oslnivě krásnou kamarádku
Či snad spolužačku
Již jednoho slunečného dne
V půli května roku 1999
Přivedla do naší punkové party
Popíjející višňák a krabičáky
Na ostravském Masarykově náměstí
Sbalit ji mi trvalo hodinu
Bylo to však o ničem
Panenství si totiž Amálka
Hodlala stůj co stůj uchránit
Až do osmnáctých narozenin
Jenže ty měla až v prosinci
A tak jsem to v červnu ukončil
A začal si s Žiletkou
Která mi dala hned


TAKOVÁ NORMÁLNÍ RODINKA

Ve svém srdci nosím
dívku s pasem vosím
a modrýma očima,
co zabila otčíma.
Před půl rokem sice
zhasla její svíce,
stále ji však miluji,
to já dodal sílu jí
k tomu zlému činu.
Odčiním svou vinu
za tu její popravu,
když skočím pod soupravu
nákladního vlaku?
Nechám ve svém vaku
dopis, který vysvětlí,
proč má sestra v hrobě tlí.