Slova spadlá
na zem, nikdo
je nezachytil. A
tak se tu válejí
jako hrušky ze
stromů a álejí.
Poznají tu zemskou
gravitaci přímo v akci.
Takhle přímo danou
na stříbrném táci.
Byl tam jen tak,
stál tam a potom
padal jako něčím
právě podťatý.
Co se mu stalo,
bylo mu tak málo.
Někdo ho střelil, ta
kulka ze zbraně
letěla, svého si hleděla.
Po té vnikla do toho
těla, něco tam dělat
chtěla. Trochu se tam
rozhlížela, chtěla všechno
vidět. Ale času málo, druhou
stranou toho těla, náhle ledabyle
vyletěla. Něco si sebou na památku
vzala, aniž by nad tím přemýšlela.
Prý tam bylo toho plno, náhle však
tam všechno zvhlo, tak nějak do červena.
Ne nebylo to včera, bylo to dnes a v tuto
chvíli. Když zde o tom píši ta krev tu všude
ještě prýští. Jako podnět k debatě příští.
Říše psaná hned, prstem nebo krví.
Otevřená cesta je tu prý jen jedna.
Je plna nabobtnalého neštěstí. Oběť
nebo predátor, vyber z těch daných
chvil. Takže nic mezi tím, já chci být
jen lidskou bytostí. Do škatulek mně
neber, tam je to příliš kruté, uzamknuté.
Čáry máry úsměv ženy, je takový čarovaný.
Magické stvoření, její gesta přečti je, něco
jimi říká. Něco přečíst neumíš tak jen hádáš.
Zkoušky skládáš, hledej mezi řádky tam a
zpět. Hraje s tebou hru takovou tu věčnou.
Než tě do sebe na exkurzi doprostřed svého
těla vpustí, je jedno jsili hubený či tlustý.
Jsi jen loutka co se nechá vést. Svlékne
svůj šat, vyzve tě aby jsi ji ochutnal. A to
krásné tělo čarovné, svým jazykem prozkoumal.
Vlní se její pohyby poznáš, nepoznáš, co je hra a
co pravý chtíč. Myslíš si že jsi ten kdo má sen ale
ona ho má též. A ty jsi v ni právě teď zcela obsažen.
Vstoupíš doprostřed jejího těla, děláš tam ty tak
známé směšné pohyby. Chceš aby ty chvíle trvaly
tisíce let. Najednou zazvoní zvonec a je všeho konec.
Zvolá chceš jestě další horu zdolat, tak jo ale WC neodkladně
volá. Utři pot a hned sem pojď, ozývá se hlas plný sexuchtivý.
Jdu hrát tu hru bezpodmínečně v režii té oné ženy, ale o tom
ještě nevím, nepřemýšlím, jenom tuším.