rozkřikla se křivka pokojem
prach zobludnil se třením v světla svit
na zdi masky kreslí stínolem
popel ticha samoty se chyt
za okny den pálí marnost tmy
co chvíli měsíc žár mu zatlačí
pampelišky šedí ohluchly
ostříbřený vzduch si zatančí
spí prořízlý mysli tíhou mlčky ret
v duté hlavě lesk je bezbarvý
ví jen srdce jak mi vyhovět
proč mě téhle chvíle nezbaví