Nad rakví básníka

Nad rakví básníka
hlavu svou skláním
abych se poklonil
tolika krásným básním

Krásné dívky za rakví jdou
od kostela,k prázdnému hrobu
při pohledu na tvář bledou,
jež zčásti ztrácí lidskou podobu

Horké krůpěje polykají stěží
sotva spustila muzika tklivá
a umíráček zaduněl z věží
jen anděl z mraků se dívá

Andělem se básník stává
když keře šeříků vykvetou
než naplní se údolí slzavá
a nebe od mraků zametou